3. 6. 2024 U zavěšenýho kafe
Kouzelný a legendární prostor U Zavěšenýho kafe – divadlo pokračuje, slaví 30 let. A u příležitosti tohoto výročí pořádá 30 koncertů. Tato hospoda je opravdovou legendou a to dokazuje i to, že o věcech, které se zde konaly a o příbězích byla vydána i kniha. A není to jenom nějaký bulletin nýbrž pěkná bichle.
Když mně bylo asi 16 let, jel jsem za svým strýcem do Prahy. On bydlel přímo na pražském hradě, nedaleko Zlaté uličky. Kouzelné místo. Tento „strýček“, jak jsem mu z legrace říkal, byl milovník hudby a již tehdy měl doma kvalitní sestavu k poslechu různé muziky. Pamatuji, jak mi tehdy dával „dospělácké“ rady, přitom to nebyl žádný kmet. Já ty jeho rady, neměl nikdy rád. Později to třeba bylo klasické „až budeš mít děti, zjistíš, jaký je život“ a nebo tenkrát právě „až budeš poslouchat Roman Dragouna, budeš rozumět hudbě“. Samozřejmě jsem si klepal na čelo, mě nebude přece poučovat o muzice! A to je moje první setkání s Romanem Dragounem. Tehdy mu vyšlo CD „Stín mý krve“.
A zhruba o 30 let později, jsem se ocitl, plný očekávání, na oslavách 30 let Zavěšenýho kafe, kde měl koncert Roman Dragoun.
Roman Dragoun (*8. 4. 1956)
Písecký skladatel a klávesista hraje na tuzemské scéně od poloviny 70. let. Je spojený s několika kapelami, Stromboli, Futurum, Progres 2 či His Angels, která v současnosti hraje převážně jeho sólové písně. Je podepsaný pod slavným albem Třetí kniha džunglí. V roce 1996 mu vyšlo první sólové album s názvem Stín mý krve. Od toho roku zpíval v rockové opeře Jesus Christ Superstar. Dragoun šel po písecké základní škole pracovat a následně vystřídal nejrůznější profese. Je svobodný, má pět dětí a jedenáct vnoučat. Rád jezdí na elektrokole do přírody.
Zdroj: https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/roman-dragoun-pisek-jezis-klavir-kapely-progres-masne-kramy.A220203_143207_budejovice-zpravy_khr
O koncertu jako takovém, není třeba mnoho slov. Roman Dragoun je jedním z nejexcelentnějších hudebníků, které česká scéna má. Komorní atmosféra prostoru s výhledem na Petřín dala celé akci dokonalý nádech. A to pro zhruba 50 návštěvníků. Roman zahrál mnoho skladeb a musel 3x přidávat. Nechyběly písně jako „Hodinář“ nebo asi nejznámější „Zdroj“. U některých písní se lidem, a i mě, hrnuli slzy do očí. Texty jsou velmi silnou částí písní, skládá mu je převážně písecký básník Milan Princ. Zhruba devět písní, včetně „Zdroje“, ale používá texty někoho jiného, Františka Romana Dragouna, jeho otce. F. R. Dragoun byl významný písecký malíř a básník.
Vystoupení bylo prostě dokonalé a já měl štěstí, že jsem mu mohl za něj poděkovat. Protože já už rozumím muzice!
